Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce Neubuz

Ves leží 5 km severozápadně od Vizovic v nadmořské výšce 304 m v údolí potoka Všeminky. Katastrální výměra v roce 1961 byla 542 ha. Hranicemi svého katastru sousedí se Slušovicemi, Trnavou, Všeminou, Dešnou a Chrastěšovem. Rozkládá se v členitém terénu.

První písemná zmínka vztahující se k obci Neubuz je z roku 1373, další podoba názvu je z roku 1407 Newbuz, v roce 1447 se zachoval název v podobě Nebuz. Další je tvar Neobuz. Na přelomu 17. a 18. století se užívalo Neobuza a Neobusa. V roce 1881 se užíval již dnešní tvar Neubuz. Místní jméno Neubuz vzniklo přivlastňovací příponou k osobnímu jménu Neubud. Název Neubuz patří do skupiny tzv. Ne-ových jmen. Pozemková kniha je vedena od roku 1790. Do roku 1848 byla Neubuz součástí lukovského panství.

Nejbližší železniční stanice je v Želechovicích ve vzdálenosti 8 km. Pošta je ve Slušovicích. Sídlo matričního a zdravotního obvodu je pro obec rovněž ve Slušovicích. První až pátý ročník základní školy je v místě. Do vyšších ročníků docházejí místní děti do Slušovic. Obec je přifařena do Slušovic. Škola v místě byla zřízena v roce 1891, v roce 1905 byla postavena péčí občanů kaple. Na pečeti obce je sv. Barbora.

Názvy samot jsou: Pusté, Za humny, Za vrchem. Jména tratí jsou Bílá hlína, les Títěž a Háj.

V roce 1373 byla obec v držení bratří Ondřeje, Vojtěcha a Vlka ze Šarov. V témže roce ji prodali spolu se Slušovicemi Zdeňkovi ze Šternberka. Od těch dob byla trvalou součástí lukovského panství.

Podle tereziánského katastru bylo v obci 589 měřic a 1 achtle orné půdy, ladem leželo 16 měřic a 2 achtle, pastvin bylo 132 měřice. Louky dávaly 45 a půl fůry sena. Katastr udává, že v osadě byli 4 chalupníci.

V současné době je v obci výměra katastru 542 ha, zemědělské půdy je 214, lesní půdy 281 ha, vodní plochy představují 5 ha, zastavěno je 7 ha a ostatní plochy je 35 ha.

V roce 1936 byla obec telefonizována a v roce 1937 byl zaveden do obce elektrický proud. Meliorace pozemků byla uskutečněna v roce 1929. V roce 1939 vybudovali občané dům, v němž sídlí obecní úřad a je umístěna hasičská zbrojnice. Ve stejném roce byla Neubuz postižena dvěma povodněmi a velkým krupobitím. Zima v roce 1929 poškodila značné množství ovocných stromů.

Od roku 1931 je vedena pamětní kniha. Nejstarším a nejrozšířenějším rodem v obci je rod Oškerů. V letech 1936 – 1943 působila v Neubuzi Družina katolických zemědělců. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1938. Místní odbor Národní matice vyvíjel činnost v letech 1947 – 1950. V roce 1946 začal vyvíjet činnost Svaz české mládeže.

Obec si dlouho udržela převážně zemědělský charakter. Ke změnám docházelo koncem třicátých let, kdy část občanů odjížděla za prací do Baťových závodů ve Zlíně a zejména pak v době po druhé světové válce a v procesu vytváření zemědělských družstev. Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1952 a v roce 1966 integrovalo do JZD Slušovice.

Správní vývoj a postavení obce se měnily podobně jako u řady jiných obcí v okrese. Po pádu vrchnostenské správy byla Neubuz součástí soudního okresu Vizovice, šlo o léta 1850 – 1949. Začlenění do politického okresu se měnilo. V letech 1850 – 1855 byla pod správou okresního úřadu v Uherském Brodě. Pro léta 1855 – 1868 byla součást okresu Valašské Klobouky. Nejdéle patřila obec do politického okresu Holešov, a to v letech 1868 – 1935. Po zřízení politického okresu Zlín byla v jeho celku v letech 1935 – 1949. Jednotným národním výborem v Gottwaldově byla řízena od 1949 do roku 1954. 1954 – 1960 spadala pod okres Gottwaldov – venkov. Místní národní výbor byl v obci ustaven v roce 1945. Od roku 1976 integrovala obec do Slušovic. V roce 1990 byl v Neubuzi zřízen obecní úřad a obec se opět správně osamostatnila.

V průběhu 19 století, a podobně i ve 20. století, byla náboženská orientace obyvatelstva převážně římskokatolická. Podobně tomu bylo i pokud jde o příslušnost k české nebo (před druhou světovou válkou) k československé národnosti. V roce 1980 pracovalo v zemědělství a lesnictví 55 obyvatel a v průmyslu 99 z celkového počtu ekonomicky aktivních občanů.

Ke konci války pracoval v obci ilegální revoluční národní výbor. Po osvobození byl rozšířen a řádně ustaven. Obec byla osvobozena dne 5. května 1945 příslušníky I. Československého armádního sboru pod vedením gen. Španiela.